Barbora Léblová přináší zkušenosti s italským interiérovým designem do Čech. Má umění své místo v komerčních interiérech? Přečtěte si, kde Barbora hledá inspiraci a na čem právě pracuje.
V oblasti designu a interiérového navrhování se pohybujete řadu let. Co vás k této profesi dovedlo?
Ráda jsem tvořila už jako malá, chodila jsem 10 let na výtvarku. Pak se něco změnilo a já se rozhodla, že nechci, aby ostatní hodnotili moje umění. Řekla jsem si, že to já budu hodnotit je a šla jsem studovat dějiny umění s vidinou, že budu kritik. Jenže teorie mě příliš nebavila a rozhodla jsem se vrátit více do praxe. Vystudovala jsem Design University v Římě a v Itálii jsem pak i krátce pracovala ve studio Carlo Berarducci. Nyní mám už sedm let svoje studio.
Jaká to byla zkušenost, pracovat v italském architektonickém studiu?
Zůstaly mi smíšené pocity. Věci, na kterých jsem se mohla podílet byly nesmírně zajímavé, ale Carlovo studio bylo poloprázdné, zasažené krizí a špatnou ekonomickou situací v Itálii. Velkým přínosem pro mě každopádně bylo setkání s prestižními interiéry v nadstandardním, ale zároveň minimalistickém provedení. Dokonalé detaily včetně veškerých kamenických rohů, podlahových a přechodových lišt, madel a truhlářských výrobků.
Kompletní rekonstrukce koupelny pro hanbikera, Praha (2016). Fotografie: Jiří Hurt (www.superclona.cz/)
Italové jsou mistři světového designu a jejich škola byla pro vás určitě nezapomenutelná. Co jste si z pobytu a práce v Itálii vzala nejvíc?
Nejvíc mě oslovila italská nenucená a přirozená elegance. Mají to v krvi a s neuvěřitelnou samozřejmostí navrhují jednoduché věci, které nepostrádají důvtip ani styl. Pokud bych měla uvést příklad, tak rozhodně Castiglioniho objekty. Promyšlené, funkční zároveň ale vtipné a krásné. Z interiérů pak práce studia Piera Lissoniho.
Liší se nějak navrhování interiérů v Itálii a České republice?
Asi se dá říct, že v Itálii je kladen větší důraz na kvalitu a vysokou úroveň provedení detailů. Ale myslím si, že žádný zásadní rozdíl neexistuje. Může se stát, že bude větší rozdíl mezi dvěma českými klienty než mezi klienty z Česka, Itálie anebo Švýcarska, kde jsem také pracovala na pár projektech.
Nedávno jste dokončila rekonstrukci kanceláří v Praze na Florenci. Ty si zachovávají prvorepublikovou rustikální tíhu a zároveň ji kombinují s moderním lehkým nábytkem. Koncept založený na kontrastu respektoval původní interiér. Jaké výhody a nevýhody má takové spojení?
Výhodou samozřejmě bylo, že pracujete s prostorem, který je už sám o sobě „krásný“ a z toho vyplývala hned nevýhoda a výzva – musíte hodně přemýšlet, jak věci správně nakombinovat. Často musíte učinit složité rozhodnutí, které prvky odstranit a které ponechat a repasovat. Což bývá složitější v momentě, kdy respektujete limity rozpočtu klienta.
Konverze bytu továrníka, Praha (2019). Fotografie: Foto Studio Flusser (http://studioflusser.com)
Jeden z vašich nejnovějších projektů je i interiér prodejce špičkových audiosystémů Voix. Prostor připomíná galerii umění, to byl záměr?
Vždy se snažím dávat do interiérů umění, ať už v podobě opravdu designového nábytku, jako už zmiňovaný Castiglioni, nebo uměleckých předmětů a doplňků, a také v neposlední řadě i obrazů, grafik, plastik a podobně. Často to bývá problém, na kvalitní umění musíte mít patřičný rozpočet, a ne každý klient se s touto položkou ztotožňuje. V případě veřejných prostorů je snadnější oslovit konkrétní galerii, která své umění propůjčí, resp. vystaví. V tomto případě jsem to nechala na Zdeňkovi Sklenářovi, který se prostoru věnoval s důsledností sobě vlastní.
Opravdu se umění hodí i k showroomu audiosystémů?
VOIX nabízí velice kvalitní reproduktory. Když teď pominu promyšlené akustické řešení prostoru, dobrý poslech hudby předpokládá kromě správné aparatury, také pohodlné sezení a ideálně krásný objekt, na který se při poslechu můžete dívat. Přítomnost obrazů mi přišla od začátku naprosto samozřejmá.
Showroom Audio Video – Voix, Praha (2018). Fotografie: BoysPlayNice (www.boysplaynice.com/)
Existuje interiér, kde použití umění nemá smysl? Jak by podle vás měl interiérový designér nakládat se spojením komerčních prostor a umění?
Zastávám názor, že by se umění mělo objevovat všude. Když přemýšlím o místě, kde by umění podle vaší otázky nemělo být, asi mě nic nenapadá. Vždyť i v koupelně může být umění, a to ve formě krásného porcelánu. Pokud jde o soukromého klienta, mělo by se mu samozřejmě líbit a ideálně nějak souznít s jeho nastavením, vnímáním. V případě VOIXu byly cíleně použity grafiky Milana Grygara, který má k hudbě a přenosu zvuku do výtvarné podoby úzký vztah a ve svých grafikách toto častokrát konkrétně zachycoval.
Proč právě umělecká díla z Galerie Zdeňka Sklenáře?
Se Zdeňkem mám dobré zkušenosti z dřívější práce. Přišlo mi logické oslovit právě jeho. Pokud by to z nějakého důvodu nemohl být on, obrátila bych se na jinou galerii. Nicméně jak už jsem říkala, zrovna Milan Grygar nebo i Federico Diaz, které Galerie Zdeněk Sklenář zastupuje se do daného prostoru opravdu hodí.
Jací jsou vaši oblíbení umělci a designéři?
U podobných otázek se vždycky bojím, že si zrovna na někoho nevzpomenu, čímž se alibisticky omlouvám všem níže neuvedeným (smích). Z českých umělců určitě Milan Houser, Kryštof Kintera, Petr Písařík, David Černý a Jiří Černický. Ze světových například Damien Hirst, Yayoi Kusama, Ron Mueck, Mat Collishaw, Cindy Cherman. Mezi českými designéry musím zmínit Jakuba Berdycha, Maxima Velčovského, Olgoj Chorchoj nebo Dechem. Piero Lissoni a Achille Castiglioni, jsou již zmínění světoví desginéři, a ráda bych k nim přidala další jména: Antonio Citerio, Maarten Baas, Jasper Morrison, Nendo.
Dětský pokoj dvou dívek, Praha (2017). Fotografie: Iveta Kopicová
Čemu se nyní ve svém studiu věnujete?
V plném proudu je nyní kompletní rekonstrukce bytu developerského projektu Central Park. Je to krásný projekt bytových domů od A69, ale musím přiznat, že dispozice bytu, kde místnosti často vedou do úzkých špic, jsou dost velkou výzvou. Troufám si říct, že se nám to spolu se šikovnými řemeslníky a truhláři daří řešit docela úspěšně. Navíc mi klienti nechávají poměrně volnou ruku a spoléhají na mé zkušenosti a nenutí mě do ničeho co by mi bylo úplně cizí. Dále mi dobíhá realizace interiéru kanceláří v centru Prahy. S kolegou Hermanem čekáme na stavební povolení k projektu domku se saunou u rodinného domu. Dále je v procesu rekonstrukce a návrh interiéru bytu v Nekázance a pár dalších čistě interiérových zakázek. Kromě toho se stále snažím průběžně řešit rekonstrukci mého vlastního domu. Jsem ale typická kovářova kobyla, takže to ještě chvíli potrvá.
Profil | Barbora Léblová
Barbora Léblová vystudovala dějiny umění na filozofické fakultě Ostravské Univerzity, strávila 2 roky studiem religionistiky a filozofie na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Na Design University v Římě absolvovala Interiérový design. Pracovala v Římě v architektonické kanceláři Carlo Berarducci Architecture, kde se podílela na projektech a realizacích reprezentativních rezidenčních interiérů. V Česku pracovala nejdříve pro pražské interiérové studio Living Space a v poslední době spolupracovala s architektonickou kanceláří 4DS. Od roku 2012 vede vlastní studio barbora léblová interiors & architecture.
Další rozhovory na IDEAMAG.CZ
Gabriela Kaprálová - architektka
Barbora Mluvková - architektka
Vladimír Borovička – ředitel firmy
Luděk Rýzner – architekt
Marek Deyl – architekt a designér
Jan Bastař – zakladatel cre8
Pasta Oner – umělec
Miroslava Maresová – majitelka autosalonu
Náš tip
Chcete také publikovat na IDEAMAG.CZ?
Zajímá vás kvalitní obsah, kterým oslovujeme zajímavou cílovou skupinu, především v B2B marketingu?
Napište nám a pojďme se potkat. Umíme připravit rozhovor i pro vás.
