Žena, co miluje dobré jídlo, skvělé víno a architekturu. Rozhovor s architektkou Barborou Mluvkovou ze studia Konceptual. V roce 2012 spoluzaložila ateliér Konceptual. Od vize velké firmy navrhující rodinné domy se dostala k vysněnému navrhování restaurací a hotelů. Rozhovor také o tom, jak koníček a přivýdělek k vysoké škole dokáže ovlivnit kariéru.

Jaká byla vaše vize, když ateliér Konceptual vznikl? A kam směřuje nyní?

Konceptual jsme založili už před sedmi lety. Měli jsme tehdy plán vytvořit větší ateliér, ale postupem času jsem si uvědomila, že na práci architekta je pro mě důležitá hlavně přímá spolupráce s klientem. Nechci delegovat činnost na složitou hierarchii zaměstnanců. Chci být přítomná na stavbě, komunikovat s klienty i řemeslníky a doladit si každý detail osobně přímo na místě. To je něco, co je pro každý projekt Konceptualu typické.

 

A váš směr?

Co se týče směřování, snažím se tak trochu „utéct“ od navrhování bydlení, protože mě baví svět pohostinství. To je i něco, čemu se chci v Konceptualu věnovat. Chtěla bych naplňovat sny klientů, kteří si přejí otevřít například restauraci, pivovar nebo hotel nebo i menší pension na venkově.

Kolik vás dnes v ateliéru pracuje?

Jsme malé studio, jsme tři architektky, tři ženy. Gastro průmysl nám navíc dává smysl, protože já sama jsem blázen do vaření a moje kolegyně Lucie Opluštilová dokonce vlastní rodinné vinařství. Jsme zkrátka ženy, co milují dobré jídlo, skvělé víno a do detailu zpracovanou architekturu.

Váš nový projekt eMBe v Mladé Boleslavi takový gastronomický sen do velké míry splnil. Přeměnily jste bývalou sladovnu na moderní restauraci s pivovarem. Co vás baví na architektuře restauračních prostor?

Je to pravá výzva. Práce architekta mi přijde tím zajímavější, čím více má limitů. Speciálně v gastronomii, a navíc v případě rekonstrukce, musíte vymyslet, jak vytvořit fungující provoz v omezeném prostoru. Každá část, jako například i řešení vzduchotechniky, je výzva. U restaurací se nedá design dělat prvoplánově. Je to dynamické odvětví, provedení musí být perfektní, a to často ve velmi krátkém čase. Provozovatel chce prostor co nejrychleji otevřít a ukázat hostům. V případě rodinného domu se za pět let může vzít další hypotéka na přestavbu a na novou fasádu, u restaurací se to spíš neděje.

Je z vás cítit velké zapálení. Odkud pochází váš zájem o gastro odvětví?

Ráda jím (smích). Měla jsem ke světu pohostinství vždy velmi blízko. Jak na střední, tak na vysoké škole jsem si přivydělávala jako servírka nebo pomocnice v kuchyni. I během svých studijních stážích jsem takovéto brigády vyhledávala, například v Itálii jsem pracovala v pravé italské restauraci a učila se vařit přímo s italským kuchařem. Obecně je to vždy dostupná práce, která mě ještě navíc hrozně baví, takže mi směna vždycky rychle utekla. Mohlo by se zdát, že architektovi to k ničemu není, ale tuto praktickou znalost provozu jsem třeba hned po dostudování využila u designu hotelů.

Dokonce jste se rozhodla, že si k vysokoškolskému titulu přidáte ještě výuční list v oboru kuchař-číšník. To bylo z osobních důvodů nebo šlo o krok k dalšímu porozumění nároků kuchařů a restauratéru?

Obojí. Moc ráda vařím, chtěla jsem se zdokonalit a gastro mě přitahuje. Navíc mezi moje osobní zásady patří, že architekt by měl rozumět profesi, pro kterou navrhuje, a to od základů. Já chtěla vidět provoz restaurace do hloubky i z druhé strany a poučit se z toho. Chtěla jsem si vše vyzkoušet na vlastní kůži a aktuálně chodím na praxi do restaurace. Cítím, že jako architekt navrhující restaurace, musím konzultovat projekt nejen s investorem ale i s budoucími šéfkuchaři.

Vraťme se teď k eMBe. V případě této restaurace jste zvládla propojit industriální historii a současnost Mladé Boleslavi s Čechy milovanou značku Škoda a českými dodavateli nábytku, obkladů, světel i mnoha dalšího. Máte k českým značkám citový vztah?

Je to určitě můj cíl, není to jen náhoda. Preferuji kvalitní české dodavatele než čínské kopie. Třeba konkrétně v eMBe jsme vybíraly svítidla, která by korespondovala k varnám a radši jsem investorovi doporučila, ať koupí tři světla od firmy Bomma, která je česká, a navíc svítidla i v Česku vyrábí, než aby dal přednost něčemu dovezenému. Stejně tak TON, kde jsme vybíraly nábytek. Ano, když můžeme, vybíráme české značky.

Pivovarnictví, automobilový průmysl, restaurace… to jsou i dnes stále odvětví, kde se ženy vyskytují spíše méně než více. Co pro vás bylo při tvorbě eMBe z tohoto pohledu nejtěžší?

Pro mě to nebylo vůbec těžké. Spíš bych řekla, že ostatní specialisté z toho byli trochu překvapení. Například výrobci pivovarnických technologií jsou opravdu zvyklí čistě na mužské prostředí a zpočátku byli rozpačití, jak se mnou jednat. To samé pivovarničtí sládkové. A vlastně i gastro projektanti. Ale postupem času to přijali a proces navrhování i výstavby bavil nás všechny.

Vizuální identita pivovaru byla vytvořena v těsné spolupráci vašeho studia s grafičkou Andreeou Bora. Jako spolupráce na projektu vypadala?

Naše spolupráce začala ve chvíli, kdy už byl navržený interiér, a my přesně věděly na jaká místa budeme chtít logo aplikovat. Už jsme také věděly, že vizuál bude inspirován elegantní Škodou MB 1000. Andreea to skvěle uchopila a vybrala jako hlavní motiv krásný volant tohoto vozu, inspirovala se i písmem. Velice dobře navázala na naše myšlenky, dokázala je rozvinout a společně jsme pak vymýšlely, jak vše budeme aplikovat – razítka, keramické podtácky, venkovní reklama, návrh jídelního lístku a mnoho dalšího. Pro mě práce architekta nekončí dokončením stavby, práce s grafikem mi přijde jako důležitá součást mé tvorby. Architekt by měl brát v potaz celou vizuální identitu. To, že někde stojí restaurace, není vše. Tyhle finální detaily hrají svou roli. Já jako architekt nemám ale umět vše, každý krok. Jsem spíše v roli režiséra a spolupracuji se specialisty k naplnění mé myšlenky a vize.

Na jaké věci by architekt neměl zapomenout při navrhování pivovaru, respektive restaurace? Vnímáte vy sama nějaké chyby v interiérech při návštěvách restaurací? 

Musíme rozlišit, na co by si měl dávat architekt pozor z pohledu hosta a na co z pohledu zaměstnanců. U eMBe jsme hned od začátku spolupracovaly s šéfkuchařem a se sládkem. Konzultovaly jsme s nimi, jak bude probíhat provoz i dispoziční řešení. Gastroprojektanti jsou samozřejmě profesionálové a ví, jak správně navrhnout kuchyň, ale neměli bychom opomíjet přání šéfkuchaře. To on bude v kuchyni trávit čas. Hodně často už má i představu, jak bude vypadat menu a jaké vybavení bude potřebovat. A protože jsem v kuchyni i pracovala, vím že mě vždycky rozčílí špatná a nelogická distribuce pracovních míst a úzké průchody.

 

A co z pohledu hosta?

První, co mě napadá, je asi něco, co vadí nám všem – špatně zregulovaná vzduchotechnika. Nikdo si nechce kazit zážitek z restaurace pachy z kuchyně. Druhá věc je spojená se současným moderním trendem otevřených kuchyní. Vypadá to skvěle a je super, že se to tak dělá. Jenže pokud se investor rozhodne pro takovou možnost, musí si být jistý, že v zázemí bude všechno v naprostém pořádku. Architekt pak musí v otevřené kuchyni vytvořit místo, kam vidět nepůjde. Kancelář šéfkuchaře nebo například skladovací prostory – ty budou vždycky jaksi neestetické, ale jsou vždy potřeba. Toto se ale netýká jen kuchyní, jde například i o bary. Často se teď můžeme setkat s rovnými bary bez čela. Zákazník tak vidí barmanům a výčepním přímo pod ruce. Je to trendy a sexy, ale pořád musíte vytvořit nějaké místo, kde se budou skladovat různé obalové materiály, prázdné láhve i špinavé sklo. Host by zkrátka od stolu neměl vidět na mytí špinavého nádobí. Poslední věcí, co mě napadá, jsou průhledy na toalety. Pokud mám otevřený prostor, dá se to vyřešit nějakou dekorativní předstěnou.

Česko teď zažívá gastro revoluci. Lidé se více zajímají o to, co jedí… vznikají zajímavá bistra s kuchyněmi z celého světa. Často na nezvyklých či dříve nevyužitých místech, jako je například bývalý bazén nebo opuštěná parkoviště. Je pro vás zajímavější vybudování zcela nového prostoru, nebo si více užíváte oživení zapomenutých míst?

Věřím v udržitelnost. Proto bych asi volila návrat život do míst, kde už nebyl. Jak už jsem říkala, užívám si, když v projektu existuji komplikace. Něco, co nemůžu změnit, a musím respektovat. Ovšem postavit projekt na zelené louce je taky pořádná výzva, jen trochu jiná.

Máte nějakou vysněnou lokalitu nebo objekt, na kterém byste ráda pracovala?

Hodně mě bavila práce u oceánu na butik hotelu na Zanzibaru. To by se v Česku dělalo špatně. Když člověk projíždí českou krajinou a obcemi, často si může všimnout velkých chátrajících budov. Jedná se většinou o větší, původně hospodářská stavení, která sloužila jako zásobování blízkého kláštera nebo aristokratického panství a dneska mají už namále. Takovým příkladem je třeba okres Louny nebo Rakovnicko Či prostory bývalých vojenských újezdů. Menší domy a stavení jsou už vesměs opravené, ale tyto větší nemají investory. Ti v Česku prostě chybí, rekonstrukce je finančně velmi náročná a pro tak velké objekty se špatně hledá využití, zejména když objekt není v turisticky zajímavém místě. Ráda bych měla příležitost obnovit takový prostor s historií, zejména pokud by našel využití jako komplex restaurace, penzionu, hotelu a wellness. Možná i pivovar by tam našel místo. Kromě piva mám velice ráda i víno a lákal by mě i návrh vinařství a vinných sklepů na jižní Moravě, to je moc krásný kout republiky.

Kde berete před novým projektem inspiraci?

Jdu se někam dobře najíst. A zapiju to sklenkou dobrého vína či dobrého piva z lokálního pivovaru. Pak to jde samo.

Profil | Studio Konceptual

Autoři projektu jsou:

Ing. arch. Barbora Mluvková
Ing. arch. Ivana Dušičková
Ing. arch. Petra Holasová
Ing. arch. Lucie Opluštilová

Ing. arch. Barbora Mluvková (1983) vystudovala Fakultu architektury na ČVUT v Praze, pracovala na studijních stážích v Peru a Benátkách. Před založením ateliéru Konceptual v roce 2012 pracovala v Archum architekti a Ateliéru L.
www.konceptual.cz

Foto: Alexandra Timpau

 

Další rozhovory na IDEAMAG.CZ

Gabriela Kaprálová - architektka
Michal Kunc – architekt
Barbora Kopečná – architektka
Vladimír Borovička – ředitel firmy
Luděk Rýzner – architekt
Marek Deyl – architekt a designér
Jan Bastař – zakladatel cre8
Pasta Oner – umělec
Miroslava Maresová – majitelka autosalonu

Náš tip

Chcete také publikovat na IDEAMAG.CZ?
Zajímá vás kvalitní obsah, kterým oslovujeme zajímavou cílovou skupinu, především v B2B marketingu?
Napište nám a pojďme se potkat. Umíme připravit rozhovor i pro vás.