Vydali jsme první českou knihu o fenoménu tiny house. A pak jsme pozvali naše spolupracovníky, podporovatele, čtenáře a přátele do pražského CAMPu na uvedení neboli křest knihy. Sešlo se nás více než 100! A bylo to skvělé. Tady je video.
Večerem provázela Adéla Elbel, kmotry naší knihy byli Jan Kasl, předseda České komory architektů a Jiří Pelcl, emeritní rektor UMPRUM. V tombole jsme vybrali celkem 21 400 Kč, které putují Nadačnímu fondu Be Charity.
Publikace mapující fenomén tiny house a minimalistického bydlení obsahuje celkem 35 českých a slovenských tiny domků. Doplňuje ji 16 rozhovorů s architekty, designéry i uživateli tiny house. Průvodce krajinou minimalistického bydlení měl premiéru 10. května 2023 na veletrhu Svět knihy v Praze.
Průvodce krajinou minimalistického bydlení
Kniha TINY HOUSE nahlíží na téma malometrážního bydlení z různých úhlů pohledu. Nejedná se o ódu na skromný způsob bydlení. Skrze rozhovory s realizátory jednotlivých domků, autory jejich designu i jejich provozovateli je téma předestřeno tak, aby si čtenář našel přístup, se kterým se sám ztotožňuje a zároveň poznal další dimenze pro diskusi.
Čím se od sebe odlišují jednotlivé tiny houses a jaké možnosti nabízí? S jakými úmysly vznikaly pod rukama svých autorů a jakým směrem povedou jejich inovace? Díky přehlednému katalogu domků si každý může udělat obrázek o současných možnostech malometrážního obydlí.
Tiny house jako životní styl
„Dřív se lidé narodili v nějakém prostředí a v něm zpravidla také zemřeli: ať už šlo o dům, vesnici či region. Dnes máme více možností a musíme se umět rozhodovat. V tom mohou architekti pomoct. Ale je třeba říct, že minimalismus není pro každého… Musím proto vědět, kdo jsem a jak chci svůj život žít,“ říká architekt a pedagog Michal Kohout.
„Dnešní generace se poučily životem svých rodičů. Ti za komunismu žili v relativním nedostatku a po revoluci měli pocit, že si musí všechno vynahradit. Pochopitelně ne všichni, ale mnozí si začali stavět paláce. Jejich děti to už vnímají jinak – alespoň tak mi to připadá. Šetrnost pro ně není nouze, ale životní styl,“ vypráví Zdena Zlatová, zakladatelka projektu Blokki.
„Mám zkušenost, že když přicházíš do kultivovaného prostředí, ono kultivuje tebe. K subtilním věcem a detailům lidi změní přístup,“ doplňuje svůj pohled na tematiku Lukáš Otevřel, autor několika projektů malometrážních domků.
Edukací k udržitelnosti
„Když se bavíme o klimatické krizi, emisích CO2 a energetických ztrátách, tiny houses mi urbanisticky ani environmentálně nedávají smysl. Na rozdíl od bytu, který svými stěnami sousedí s dalšími bytovými jednotkami, vzájemně se izolují a zahřívají, tiny house je dům, který má všech pět fasád, včetně střechy, omývaných vnějším prostředí. Nároky na jeho výrobu, izolaci i následný provoz jsou ve srovnání s bytem výrazně méně udržitelné,“ zastává názor architekt a teoretik Osamu Okamura.
„V diskusi o tom, co je udržitelnější zástavba, naprosto souhlasím se stanoviskem, že je udržitelnější se akumulovat do měst, to je bez debat. Náš dům je tedy příkladem toho, jak to nedělat. Ale po technické stránce, pokud člověk náš dům vnímá jako laboratoř, jsme udělali obrovské množství práce, které tady nikdo moc nesupluje. V tom vidím přínos, a tak jsme celý projekt zamýšleli,“ zní slova Pavla Podruha, autora Českého soběstačného domu.
„Myslím, že existují v celé škále: některé jsou extrémně špatné a krajině neprospívají, jiné právě naopak. Je to ale těžké z hlediska návrhu: člověk musí věnovat extrémní péči okolnímu prostředí. Většina komerčních projektů prostředí spíš vysává, než aby mu něco přidávala,“ zamýšlí se nad fenoménem tiny house architekt Jan Tyrpekl, autor útulen v přírodě.
„V blízké budoucnosti určitě nebudeme všichni bydlet v domcích o minimální ploše, ale trend dobře navržených a kvalitních minidomků jistě ovlivní nejenom malometrážní bytovou výstavbu ve městech, ale i výstavbu rodinných domů v příměstských oblastech a na venkově,“ otevírá knihu TINY HOUSE renomovaný designér a architekt Jiří Pelcl.
„Vztah ke krajině a přírodě se mnohem snáz získá prostřednictvím pozitivního zážitku: lidé si vzpomenou, že tam strávili moc hezký čas, dali si saunu, zmrzlinu z mrazáku, vychladili víno v ledničce, bylo jim příjemně a nic jim nechybělo – a přesto nebyli vůči okolí příliš nároční, co se týče spotřeby vody nebo energie. Díky tomu si snáz uvědomí, že tyto možnosti lze využívat a zakomponovat do běžného života,“ popisuje záměr ekologické edukace Vladimír Pešek z projektu hideandseek. „Všímáme si, že lidé uvažují nad tím, za co utratí svoje peníze – ale otázku spotřeby energie už tolik neřeší,“ popisuje Soňa Pohlová, spoluzakladatelka slovenského futuristického projektu Ecocapsule.
České prostředí tiny houses
„Hnutí tiny house v Americe nebo na Novém Zélandu souvisí s finanční krizí a lidé tam mnohem častěji takto fungují. V Německu stoj celé tiny house vesnice. U nás začal boom přicházet v roce 2018,“ popisují architekti Jan Gabriel a Jakub Vlček z ateliéru Artikul, autoři návrhu Mobile Hut.
„Líbilo by se mi, kdyby se dal do lesa umístit kontejner, k němuž přijdete bojovkou přes les, ale musel jsem se přizpůsobit českým normám. Mít cabin in the woods – chatu uprostřed divočiny – v Čechách úplně nejde,“ objasňuje Jan Bek, autor KEBINu.
„První přístřešky vznikaly někdy v 90. letech 20. století… Ani tenkrát neměly útulny sloužit jako noclehárny, jen jako úkryt před nepřízní počasí, aby si turisté mohli na chvíli v suchu a závětří odpočinout a třeba se nasvačit,“ uvádí ke vzniku přístřešků a útulen Pavel Sittek z Krkonošského národního parku.
Objednat knihu na shop.archizoom.cz
Foto: David Kraus
