Dvě hlavní ingredience portrétu jsou podle Davida Krause čas a nápad. Rozhovor nejen o portrétování a vývoji fotografie od analogu k digitálu.
Kdy jsi Davide začal poprvé fotit?
Svůj první plastový fotoaparát na svitkový film Corina jsem dostal někdy před nástupem do školy. Od začátku mě bavilo fotit lidi, rodinu, kamarády nebo příbuzné. Fotky jsem si vyvolával v zatemněné koupelně kontaktním způsobem, bez zvětšováku, což byla nejdostupnější metoda vzniku fotografií. Fotky byly malinké, o velikosti dnešních FUJI Instax mini, tedy zhruba 4,5 krát 6 cm. Mým dalším fotoaparátem pak byla na základní škole východoněmecká Beirette na kinofilm, která mě naučila zvětšovat fotografie a posunout se dál.
Pamatuješ si na svůj vůbec první portrét? Kdo to byl? Kdy to bylo?
První fotografie si nepamatuju, ale asi to byla rodina, protože portrétovaný musel mít trpělivost, a to se od mých vrstevníků čekat nedalo. Pamatuju si ale celou řadu portrétů, které vznikaly v kavárně Slávie, kam jsem jako náctiletý se svými přáteli chodil debatovat nad čajem a vídeňskou kávou. A díky skvělým světelným podmínkám jsem tam hodně fotografoval.
Prošel jsi celou porevoluční dobou české fotografie a řadu let fotil pro Reflex obálky. Tvým objektivem prošly tisíce lidí. Jak se proměňovala portrétní fotografie?
Portrétní fotografie se vyvíjí pořád, včetně trendů, které se stále mění. Časopis Reflex v začátcích měl pestrou nevyhraněnou směs reportážních a agenturních fotografií a inscenovaná portrétní fotografie v něm byla okrajová. S mým nástupem se inscenovaná portrétní fotografie na obálkách začala objevovat častěji. Až tam na nějakou dobu zakotvila pevně. Stejně jako se měnila fotografie, měnila se i podoba obálek Reflexu. Přibývalo titulků, čárových kódů, dalších podtitulků a plocha pro samotnou fotografii se zmenšovala, stejně jako formát tištěného Reflexu.
Určitě ji změnila i technologická změna: z analogu na digitál. Jak tebe osobně tahle změna zastihla?
První větší změna pracovních postupů byla s rozšířením Photoshopu do redakcí. Dříve se vše fotilo analogově, diapozitivy se scanovaly na drahých bubnových scanerech, nebo se vyvolávaly papírové fotografie a ty se teprve scanovaly. Photoshop umožňoval barevné korekce, retuše, ale manipulace a skládání a montáže fotografií ještě rozšířené nebyly. Od nástupu digitální fotografie si fotografové slibovali úsporu času a nákladů za filmy a zpracování filmů, což se s odstupem času zdá legrační, protože ani jedno se nenaplnilo. Zatímco dříve vyvoláním diafilmu a vybráním fotografie na prosvětlovacím pultu v laboratoři, práce fotografa skončila, tak s nástupem digitální fotografie práce fotografa po fotografování nekončí, naopak většina práce teprve začíná. To samé platí o úspoře financí. Zatímco v analogové době se měnily fotoaparáty když dosloužily, tedy po deseti, patnácti letech, tak digitální technika se mění každé dva, tři roky. A spolu s tím i počítače a software, který v době analogové nebyly potřeba.
Byl jsi nadšený do digitální fotografie, nebo jsi novou technologii vnímal jako degradaci tradičního řemesla?
Pro nás všechny fotografy byl nástup a vývoj digitální fotografie změna, na kterou jsme se těšili. Snad i díky tomu, že jsme nevěděli, co s sebou přinese. První digitální fotoaparát jsem používal SONY Mavica na diskety o rozlišení 0,3 megapixelu, což je ve srovnání s dnešními 100 - 150 miliony pixelů směšné. Z Mavicy se nedaly dělat tištěné fotografie, ale byly určeny jen jako poznámkové fotografie pro monitory. První použitelný digitální fotoaparát představil Kodak a Olympus. Rozlišení bylo 2,5 megapixelu a z něho se už daly vytisknout fotografie, které se posléze scanovaly do časopisu. Souběžně s tím jsem ale stále používal profesionální Mamiye na svitkový film a kinofilmové Nikony a digitál byla jenom pomůcka. Digitální fotografii jsem jako degradaci nevnímal, spíš jako vývoj, který nejde zastavit.
Společně jsme v posledních měsících připravili prezentaci různým českým architektům a firmám: jak se dnes podle tebe mají fotit lidé na web a do prezentací?
Na tuhle otázku není jednoduchá odpověď, protože neexistuje univerzální koncept. Každý firemní portrét musí ladit se stylem firmy, kterou reprezentuje. Každopádně by to měly být profesionální fotografie, protože stejně jako si firmy své firemní flotily aut neopravují v garážových dílničkách, a obchodní smlouvy jim nepřipravují studenti právnické fakulty, tak i firemní fotografie by neměly dělat maminky na mateřské, co občas fotí děti… Nebo zaměstnanec firmy, který o dovolené fotí krajinky. Výsledky jsou totiž přímo úměrné vynaložené energii, talentu a zkušenostem. Navíc v celkových nákladech na prezentaci firmy jde o zanedbatelnou položku, zato s velkým potenciálem prezentace.
Uvolnit se, být přirozený a autentický je základem každého dobrého portrétu. Co bys k tomu dodal? Jaký se míchá koktejl dobrého portrétu?
Podle mých zkušeností jsou k dobrému portrétu potřeba hlavní dvě ingredience a pak pár doplňkových. Hlavní dvě jsou: čas a nápad. Doplňkové jsou důvěra mezi fotografem a portrétovaným, světlo, make up, styling, lokace a postprodukce.
Jaké jsou tvoje fotografické vzory a kdo je pro tebe král nebo královna portrétu?
Nemám ani krále ani vzor, ale mám obdiv k pracím Annie Leibovitz, Richarda Avedona, Herba Rittse, Roberta Mapplethorpa, Helmuta Newtona nebo Petera Lindbergha.
Co bys závěrem poradil všem, kteří se nechtějí fotit? A třeba musí?
Řekl bych jim: fotografování je bezbolestné, ekologické, často i zábavné 🙂 Také bych jim řekl, že lidé své aktuální fotografie nemají rádi, ale rádi koukají na svoje starší fotografie. A aby na ně mohli koukat s odstupem času, musí také někdy vzniknout. A za třetí bych jim řekl, že když hoří dům, kromě životů chce každý zachránit doklady a fotografie, protože zachycují něco, co už nepůjde znovu zachytit. A to čas, vzpomínky, okamžiky. Takže mějte s fotografy, milí portrétovaní trpělivost, odvděčí se vám zachycením času.
Fotograf David Kraus (1968) začínal s Pionýrem, plastikovým přístrojem se šroubovacím objektivem. Poté fotil celebrity i titulní strany časopisů. Jeho fotku otiskly poprvé v roce 1987. V deníku Metropolitan a Telegraf fotil David Kraus snímky k reportážím a rozhovorům. V roce 1993 nastoupil do Reflexu, kde vytvořil několik set titulních stran.
Kromě většiny českých celebrit fotil i amerického zpěváka Lennyho Kravitze, francouzského herce a režiséra Pierra Richarda nebo metalového drsňáka Ozzyho Osbourna.
Fotograf David Kraus v roce 2019 rozšířil své portfolio, které bylo posledních dvacet let výhradně portrétní, o fotografie interiérů a exteriérů.
Portrétní portfolio www.david-kraus.com
Fotografie interiérů a architektury www.davidkrausstudio.cz
Další rozhovory nejen o architektuře
Jiří Pelcl, designér a emeritní rektor pražské UMPRUM
Roman Vrtiška a Vladimír Žák – 1. díl
Michal Kunc a Michal Matějíček – 2. díl
Lukáš Janáč / YUAR architects – 3. díl
Marek Chalupa / Chalupa architekti – 4. díl
Miroslav Krátký a Tomáš Cieśla / archicraft – 5. díl
Eva Heyworth / Heyworth studio – 6. díl
Jiří Požár / Tarkett – 7. díl
Lubor Sladký / S.H.S. Architekti – 8. díl
Lucie a František Lebedovi / dotegg architekti – 9. díl
Jan Schindler a Ludvík Seko - 10. díl
Sledujte ARCHIZOOM na FACEBOOKU
Sledujte ARCHIZOOM na LINKEDIN
Sledujte ARCHIZOOM na PINTERESTU
Sledujte ARCHIZOOM
Rozhovory: www.archizoom.cz/kategorie/rozhovor
Domy: www.archizoom.cz/kategorie/domy
Interiér: www.archizoom.cz/kategorie/interier
Art: www.archizoom.cz/kategorie/art
Video: www.archizoom.cz/kategorie/video
Business & architektura: www.archizoom.cz/kategorie/business-architektura
Informace: www.archizoom.cz/kategorie/informace
Redakce ARCHIZOOM: www.archizoom.cz/tym-archizoom
Přidejte svůj dům, interiér nebo realizaci na ARCHIZOOM na www.archizoom.cz/boarding
