Seriál Marketing vědy a výzkumu doplňujeme o rozhovor na téma aplikace výzkumu v praxi. Naše pozvání přijal Otomar Sláma, předseda správní rady Charles University Innovations Prague a.s. (CUIP). CUIP je 100% vlastněná dceřiná společnost Univerzity Karlovy, která vznikla v polovině roku 2018 s cílem přenášet vědecké poznatky z akademického prostředí do běžného života.
Jaké byly důvody vzniku CUIP?
To je vlastně celkem vtipné - CUIP bylo založeno, protože nám technologický transfer moc nešel. Od roku 2007 se Univerzita Karlova snaží budovat prostředí pro komercializaci výsledků vědy a výzkumu. Od té doby vzniklo specializované centrum, byla vybudována síť tzv. technologických skautů, zbudovány kanceláře a spousta dalšího. I přesto se však podařilo do zdárného konce dotáhnout za více než deset let pouhé jednotky případů. Identifikovali jsme dvě hlavní příčiny této nikterak pozitivní bilance, a to jednak pomalost univerzity a neochotu, respektive neschopnost univerzity přijímat podnikatelská rizika. Oba problémy se podařilo překonat po vzoru předních světových univerzit díky vzniku samostatné právnické osoby mimo univerzitu, která se o technologický transfer stará.
Jaká byla geneze vzniku CUIP? Panoval vůči centru nějaký prvotní odpor?
Univerzita Karlova je 700 let stará instituce, která bezesporu patří mezi nejkonzervativnější instituce v České republice. Když jsme v roce 2016 přišli s bezprecedentním draftem podkladů pro vznik obchodní korporace na půdě univerzity, jistě si umíte představit zděšení některých akademiků. Chtěl bych říct, že schvalovací proces trval dva roky, ale většinu času zabralo spíše vysvětlování, nežli samotné přesvědčování. Nicméně i po vzniku vůči nám panovala obrovská nedůvěra, tu se ale postupem času a hlavně díky úspěchům a dobrým výsledkům daří překonávat. Na nedávném zasedání kolegia rektora po třech letech působení CUIP jsme byli dokonce označení za jeden ze tří největších úspěchů univerzity za poslední dekádu.
Dokázal byste nám jmenovat podobná úspěšná centra v zahraničí? Čerpali jste z nich inspiraci při zakládání CUIP?
Jsme první a zároveň stále jediná vysoká škola v republice, která se pro vznik takové entity, jako je CUIP, rozhodla. Velkým vzorem pro nás bylo a stále je IOCB TECH, dceřiná společnost Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, která na podobném modelu funguje přes deset let a daří se jim. Přední světové školy to mají podobně, lze jmenovat Oxfordskou univerzitu, Cambridge, Univerzitu v Curychu, izraelské univerzity, MIT, Univerzitu v Lovani a řadu dalších. Nevymysleli jsme kolo, nicméně zřídit CUIP v ČR bylo odvážné rozhodnutí, které se ukázalo jako správné, přičemž za důvěru patří velký dík hlavně vedení Univerzity Karlovy.
Centrum se zaměřuje na technologický přenos hlavně v technických a přírodovědných oborech, což si umím představit, že jde v porovnání řekněme se společenskými obory lépe. Jak na tom jsou tyto obory a jejich monetizace? Nebývají přehlíženy?
Je pravdou, že se u sociálně-vědních a humanitních oborů transfer představuje hůře. Proto se u přírodních věd a v medicíně hovoří o technologickém transferu, u měkčích oborů již o přenosu znalostí do praxe. Obvykle se však jedná o spojení technologií s poznatky, jako například u naší spin-off společnosti Charles Games, kde se spojuje IT prostředí s inovativními pedagogickými přístupy a spolu s historiky vznikají hry ze žánru serious games, které se v některých případech dají používat i jako výukový nástroj na školách. Je nutné podotknout, že sociálně-vědní a humanitní obory mají méně technických překážek při vstupu na trh, například oproti farmacii či medicíně, které se řadí mezi nejregulovanější odvětví na světě a mezi nápadem a produktem jsou roky práce a finanční náklady až do výše desítek miliard korun.
CUIP je dceřiná společnost vlastněná ze 100 % Univerzitou Karlovou, jaké přínosy z toho univerzita má? Dá se vyčíslit zisk pro univerzitu, respektive pro konkrétní pracoviště?
Benefity jsou v zásadě dva. V první řadě uplatněním technologií ve společnosti naplňuje svou třetí roli, tedy kromě vzdělávání a bádání také naplňuje sociální roli. Je skvělé, když vědec vyvine nový lék, ale dokud si jej nekoupíte v lékárně, plně tento přínos nedoceníte a o tom je právě technologický transfer. Univerzitě se za povedenou komercializaci dostane pozitivního mediální ohlasu, jen v loňském roce jsme tak byli v médiích 400 krát, například ve Forbesu, Hospodářských novinách, České televizi, CNN Prima News a desítkách dalších médií. Kromě mediálního ohlasu se pochopitelně jedná o finanční benefity. Příjmy z transferu se dělí mezi původce, kteří technologii vymysleli, fakultu, na které původci působí, a CUIP, které je tímto způsobem financováno a motivováno. Po třech letech fungování jsme Univerzitě již vydělali více, než stál náš provoz, a jsme tak v černých číslech, byť se v business plánu počítalo s tímto zlomem až v desátém roce fungování.
Kdo u vás analyzuje nápady vhodné komercializace a podle jakých kritérií postupuje?
Máme vlastního analytika a několik spolupracujících expertů. Nápady hodnotíme ze dvou úhlů pohledu, a to z pohledu průmyslově-právní ochrany, tedy zda případně můžeme technologii ochránit před ukradením či zkopírováním, a za druhé z pohledu obchodního. Zde se zaměřujeme na tzv. komerční potenciál. Analyzujeme, kolik je potenciálních zákazníků, kolik by stálo uvedení produktu na trh, jaká je návratnost, jaký je stav konkurence a řadu dalších aspektů. Výsledkem je pak komercializační strategie technologie.
Pokud byste se vžil do role vědeckého týmu, který přišel se “zázračným” a uplatnitelným nápadem na trhu, dokázal byste přeci jen jmenovat možná negativa nebo překážky spolupráce s CUIP?
Ale jistě - komercializační proces klade na původce technologie značné nároky. Pro většinu vědců se jedná o novou zkušenost, a tedy vstup mimo jejich komfortní zónu. Bez vstupů původce technologie ve většině případů není možné technologii uvést na trh, a tak je potřeba na několik měsíců úzká spolupráce mezi CUIP a vědci. V tomto období je tak nutné dělat nové věci, se kterými vědcům sice rádi pomůžeme, ale nemůžeme je za ně udělat. Dalším negativem, které je možné nezřídka pozorovat, je závist. Jsme v Česku a úspěch se neodpouští, což mohou někteří vědci ve výsledku vnímat negativně, ale s tím nic nenaděláme.
Můžete jmenovat konkrétní příklady spin-off projektů, který se vám povedlo úspěšně rozjet? V čem spočívá jejich přínos?
K dnešnímu dni jsme založili pět spin-off společností, na dalších pracujeme. Všem společnostem se stále daří. Komerčně nejúspěšnější z nich je GeneSpector, který se velmi aktivně zapojil a stále pomáhá v boji s COVID-19 skrze PCR testování i další činnosti. Za 10 měsíců fungování překonal obrat čtvrt miliardy korun. Mimo jiné daroval milion korun nadačnímu fondu UK pro boj s COVID-19. Ani ostatní společnosti nestojí bokem, Charles Games prodávají své hry po tisících, společnost FlexiCare tvoří telerehabilitační řešení pro pacienty a LAM-X zase dezinfekci skrze nanotechnologie.
Jaké jsou podle vás kanály vhodné pro úspěšný marketing vědy? A jakou roli mají ve vědě sociální sítě?
Nám se nejvíce osvědčila mass media. Při uvádění nových technologií na trh obvykle pořádáme tiskovou konferenci, následně jsme ve večerních zprávách, v diskuzních pořadech, v rádiu i ve významných denících. Dobře se šíří krátká promo videa, zde pochopitelně dobře slouží právě sociální sítě. Ve vědecké komunitě se osvědčil Twitter, komerční partneři si našich technologií obvykle všimnou na LinkedIn a u širší veřejnosti máme největší zásah na Facebooku.
A umí sociální sítě a další kanály, o kterých mluvíte, české vědecké instituce využít?
Za poslední dobu ze svého pohledu pozoruji velmi pozitivní trend, co se důrazu na komunikaci vědy týče, to bezesporu. Zda je potenciál plně využít mi nepřísluší hodnotit. Považuji se za manažera technologického transferu, nerad bych kolegům z komunikace fušoval do řemesla.
Zaostávají české vědecké instituce oproti těm západním? Případně, v čem spočívají hlavní důvody?
Ve vědě a vědeckých výsledcích si čeští vědci stojí velmi dobře. Co se technologického transferu týče, pokud si vezmeme jako benchmark třeba Německo, USA, Izrael či Velkou Británii, stále se máme hodně co učit. Je to dáno tím, že technologický transfer v západním světě začal někdy v 70. letech minulého století, v České republice jej řešíme zhruba druhou dekádu. Naši západní kolegové tak mají téměř padesát let náskoku, který se ale daří snižovat - máme se totiž díky nim kde učit.
Mgr. Otomar Sláma, MBA, MPA
Je předsedou správní rady Charles University Innovations Prague a.s. (CUIP). Vystudoval veřejnou politiku ve výzkumu, vývoji a inovacích, dále mezinárodní vztahy a evropská studia a je držitelem titulu MBA se specializací na podnikání. Jako druhý Čech obdržel prestižní certifikaci RTTP (Registered Technology Transfer Professional) od světové aliance ATTP. O začátcích podnikání, tvoření business plánů a zakládání spin-off společností již několik let přednáší v České republice i v zahraničí. Zkušenosti čerpal i v soukromém sektoru, kde založil a vedl obchodní společnosti.
www.cuip.cz
